Leon Jakimič: Kouzlo českého skla

Hlavními řečníky letošní konference TechoCon byli Leon Jakimič a holandský architekt Michiel Hofman (rozhovor s ním si přečtěte zde). Protože jsou oba nesmírně zajímaví, neodolali jsme a sdílíme zde rozhovory, které v rámci konference vznikly.  

Leon Jakimič se narodil v Liberci a severní Čechy jsou už odedávna krajem tradičního sklářského řemesla. Cit pro sklářský průmysl a obdiv ke sklu jako k materiálu měl Leon zřejmě v sobě už od malička. Původně se chtěl stát profesionálním tenisovým hráčem, nakonec si ale vybral jinou cestu na vrchol.

Kde jste našel motivaci pro cestu, kterou jste zvolil? A kde ji hledáte dnes? 

Jako sportovec, patriot a potomek z rodiny sklářů a obchodníků se sklem jsme po studiích hledal nějakou smysluplnou činnost, která by mě naplňovala a to byla a stále je i moje motivace. Více se můžete dozvědět v krátkém filmu Breakpoint, který s lehkou nadsázkou představuje vznik LASVITu.


Podílíte se na jednotlivých projektech? Nebo necháváte vše na vašich týmech designérů a sklářů?

Začínali jsme ve čtyřech, já na pozici obchodníka. V té době jsem věděl o všech projektech, které LASVIT dělal. Dnes LASVIT zaměstnává více než 400 lidí a firma má nějakou strukturu. Projekty zaštiťují projektoví manažeři, kteří znají práci sklářů i designérů. Já se dnes věnuji klíčovým partnerům a klientům, firemní vizi, strategii a kultuře.

Jakým způsobem fungují vaše instalace v prostoru? Jak ho ovlivňují a proč si je majitelé pro své prostory vybírají?

My tvoříme krásné věci ze skla. Ať už to jsou velké instalace či designová svítidla a skleněné kousky. Věříme, že pokud se člověk obklopí krásou, mění to jeho život k lepšímu. Zároveň však chceme stále inspirovat, a to v dnešní době znamená se vyvíjet. Dnes děláme dynamické instalace, kterými světlo prochází a reaguje třeba na hudbu, stejně tak umíme i kinetiky, kdy se celá instalace pohybuje.

Za těch 12 let, co firma existuje, ušla velký kus cesty. V roce 2018 jsme získali na Salone del Mobile v Miláně hlavní cenu, což je něco jako designový Oscar. Zákazníci už vědí, co LASVIT dokáže, a vybírají si nás proto, že jim dodáme řemeslně perfektně zpracovanou zakázku, ale zároveň jedinečný design, který bude unikátní a přesně pro ně.

Mají vaše instalace nějaký prvek, který značí identitu LASVITu?

Identita LASVITU stojí na lidech, kteří značku tvoří, a našich firemních hodnotách, kterými jsou – láska a pokora, akčnost a odvaha, svoboda a zodpovědnost, vášeň a výkon, inovace a v neposlední řadě týmová práce. To všechno stojí za svítícími uměleckými díly, které koncový zákazník vidí. Přál bych si, aby instalace od LASVITu byla synonymem výše zmíněného a aby to zákazník za skleněnou plastikou viděl.

Dalším faktorem je pak využití a propojení moderních technologií s tradičním řemeslem a výjimečným designem.

Máte nějaký vysněný projekt, který byste rád realizoval? 

Obecně je to projekt, který by nám dal kreativní svobodu, byl by v architektonicky zajímavém prostoru, veřejně přístupný, tak aby inspiroval co nejvíc lidí, a který by propojoval příběh místa, regionu a národa. A konkrétně? Třeba taková Liberecká knihovna, tam by se nějaká unikátní instalace skvěle hodila.

Vznik společnosti LASVIT stoprocentně přispěl k zachování tradičního sklářského řemesla. Myslíte si, že můžete být inspirací pro další podobné projekty, které by pomohly obnovit jiná tradiční řemesla?

Naší vizí je být nejinspirativnější sklářskou firmou. Byl bych potěšen, kdyby se tato inspirace přenesla i do jiných řemesel a myslím, že to není nemožné. Osobně jsem přesvědčen, že řemeslná práce má budoucnost. Nakolik je řada činností dnes automatizována a obejde se bez lidských rukou, dobrého řemeslníka stroj nenahradí.

Vy a celý LASVIT působíte zvenku velice klidně a harmonicky. Stává se někdy, že se dostáváte pod tlak? A jak se s tím případně vaše firma vypořádává?

V naší práci jsme tak trochu pod tlakem téměř neustále, ale snažíme si to nepřipouštět a stále se bavit tím, co rádi děláme.

Podělíte se s námi o nějakou zábavnou historku? Za 12 let fungování určitě LASVIT alespoň jednu na svém kontě má.

Historku mám spíš tragikomickou. Designér Ross Lovegrove mi v Londýně domluvil snídani s Davidem Gilmourem, frontmanem kapely Pink Floyd, kterou mám moc rád. Jenže já večer před tím slavil s kolegy v Londýně narozeniny a tu snídani jsem prostě zaspal. Neuvěřitelný moment možnosti setkání s vaším idolem se stal ještě bizarnější neuvěřitelností, že takovou příležitost propásnete…

Co pro vás můžeme udělat?

Dejte nám vědět